Ve starořímském náboženství byla Victoria zosobněním vítězství, vítězství samo (řecký název Niké).

Její původ je trochu nejasný, uvádí se jako dcera Styx (podzemní řeka zapomnění, přes kterou přecházeli mrtví do podsvětí) a Pallase (potomek Titánů, zosobnění nenávisti, jehož matkou je dcera boha moře). Jako její sourozenci se pak uvádí božstva zosobňující snahu, úsilí, sílu a násilí.

V jiných verzích však vznikla přímo z hlavy bohyně Athény (jež je ovšem též nazývána Pallas Athéna). Též původ Athény, která je někdy i s Victoriou ztotožněna a dá se tedy i zvažovat verze, že jde o dva aspekty jedné bohyně, je poněkud nejasný, nejčastěji je uváděna jako dcera boha Dia, jinde zase, že je dcerou Poseidona, ale zřekla se tohoto původu a přijala jako otce boha Dia.

Pokud se tedy oprostíme od mýtů, které jsou někdy rozporuplné a vycházejí i z toho, že bohové pocházející ze stejných zdrojů a panteonů mívají podobné energie či funkce, a tak i jejich rodiče se poněkud prolínají, vychází nám především hlavní poselství toho, co bohyně Victoria představuje.

Je to samotné vítězství, a potom můžeme i její mýtické sourozence považovat za její součásti. Vyjdeme-li z faktu, že má být dcerou bohyně války a strategie Athény, která ji ale přivedla na svět bez účasti otce, protože jde o panenskou bohyni, můžeme tento fakt přijmout i tak, že bohyně si ji vytvořila sama, tj. svou mentální silou. Stejně tak ovšem bývá v určitých verzích prezentováno narození Athény z hlavy boha Dia.

Dle mé vlastní teorie podpořené tím, jak si aspekty bohů a bohyní procházíme v konstelacích, je Athéna mladší verzí bohyně Ištar Inanny, která ve starém Summeru je bohyní lásky i války, hlavním božstvem s mnoha funkcemi. Vítězství je něco, co si mohla “přivolat” svými schopnostmi, pro ty, kdo zapisovali mýty, to tedy může být verze, kdy bohyně “vzejde z hlavy jiného boha”.

Při mém channelingu na spojení Inanny a Victorie jsem viděla to hlavní a podstatné, že tento vztah je věčný, potvrzený tisíciletou magií, kdy k válce i lásce je povoláváno vítězství. Není to právě láska, nebo představa o ní, která nás vede do boje? Nebývá za pozadím válek touha po moci?