Před časem jsem sepsala článek o Pekle a Očistci přímo zde na Zemi, ale ve světle nových poznatků jsem se ho rozhodla aktualizovat.

Takže zde máme uprgrade verzi pro rok 2024 a uvidíme, zda budou i další verze, protože přece jen, cesta čarodějky je dlouhá, celoživotní a plná dalších a dalších poznání.

Kdysi mě ke zkoumání Pekla a očistce jakožto reality zde na planetě zemi přivedl sen, který jsem měla, a ve kterém jsem viděla duše v lidských schránkách, jak se motají v určitých kruzích a to dokonce i ve formě galejníků, tahajících kameny.

Převedla jsem si to na situace, které jsem v té době řešila v osobním životě, a i na případy mých klientů, u kterých též se objevovala opakování určitých záležitostí v kruzích.

Myšleno tím, že něco třeba zdánlivě vyřešíme, ale situace se opakuje, možná v jiné formě, s jinými aktéry, ale se stejným základem a stejným průběhem.

Ne nadarmo se říká „motá se v začarovaném kruhu“, že ?

Dle Danteho Božské komedie, která je krásným ztvárněním Pekla a Očistce, se duše hříšníků skutečně pohybují v kruzích, ve kterých si odžívají své tresty.

Dá se to krásně graficky ztvárnit a s tímto ztvárněním už pár let pracuji i při diagnostice klientů za pomoci kyvadla, což je můj každodenní nástroj, který používám stále, a který mi v tomto případě na tabulce ztvárnění pekla a Očistce ukazuje, ve kterém kruhu se osoba nachází.

Obvykle to zcela sedí na to, co mi následně ten člověk popíše, že řeší, nebo že se mu děje, přičemž pater, kde se nachází ( tedy ve kterém „výkonu testu“ ) zrovna je, může být i více zároveň, protože se mohou i prolínat navzájem.

Berme nyní v potaz, že Peklem a Očistcem míním současnost, tady a teď, nemyslím tím čas po smrti. Smrt v pojetí jak ji beru já vlastně neexistuje jakožto smrt duše, ale pouze těla, tedy tělesná schránka odumře, a duše si pro další vtělení vstoupí do nové schránky.

Takto pokračuje v koloběhu života, v dalším vtělení, s čímž ale nezaniká výkon předchozích trestů z předcházejících vtělení, duše pokračuje v koloběhu bez ohledu na zánik těla, protože duše samotná nezemřela, jen se přestěhovala.

S ohledem na to, viny, které nemá duše odčiněné, lekce, které nejsou zpracované, pokračují v dalších vtěleních, dokud nejsou vyřešeny.

Ke každému ze sedmero lehčích hříchů, které jsou tedy součástí sfér Očistce je zde protikvalita, tj. To, co má duše pochopit, k jakým poznáním má dojít, aby se očistila od předchozích vin.

Toto pročištění nemusí být definitivní, pokud člověk sklouzne opět k hříchům, opět se může propadnout do sféry jejich vlivu, tedy opět je ve výkonu trestu, aby lekci znovu pochopil.

Dokonce se každý, ať již dlouhodobě nebo krátkodobě může propadnout až do hlubších sfér zvaných Peklo, které se nachází pod nehorším ze sedmi lehčích hříchů a kterým je Pýcha.

Ne nadarmo se říká, že Pýcha předchází pád. Od Pýchy vede pád už pouze do Pekle, přes jejich pekelnou bránu, a přes řeku Styx, kterou vnímám jako řeku určité transformace.

Pokud někdo upadne do pekelných sfér, vždy se přes tuto řeku může navrátit, pokud projde transformací.

Jsou osoby, které se v Pekle nacházejí prakticky už od narození, což se může zdát být nespravedlivé, celý systém je však určován vyšší mocí, jakýmsi kosmickým řádem, kterému vše podléhá, a pokud se někomu už jakožto dítěti vede strašně, bývá příčina v předchozích vtěleních.

Ve sférách Pekla jsou duše trestány za strašné činy v minulých dobách, účast ve válkách, za násilnost, touhu po krvi a působení utrpení druhým bytostem.

Za nejzávažnější zločin, který je umístěn hned nad samotným ďáblem, je považována zrada, s čímž plně souhlasím. Není nic strašnějšího, než zradit někoho, kdo vám věřil.

Dalšími okruhy jsou sféry pro podvodníky, násilníky, a kacíře.

Toto vše je sice v Danteho pojetí souzeno dle měřítek katolického náboženství, které tehdy ovládalo svět, já však nacházím v celém systému Pekla a Očistce smysl vyšších bytostí, skutečných božstev, která nemají s katolickým pojetím nic společného.

To, že určité normy, jaký by člověk měl být, jak by se měl chovat k druhým a jak přistupovat k životu katolická a další abrahámovské církve převzaly jako svoje idey je věc jedna, věc druhá je, že to, že by lidi neměli krást, zrazovat druhé lidi či sami sebe a podvádět, lhát, či se chovat nepřiměřeně násilnicky, je vlastně základ morálky a toho, jak by svět měl vypadat, kdyby k sobě lidé přistupovali s respektem a pokorou, a stejně tak i božstvům.

|Kacířství v pojetí katolíků a dalších abrahámovců bylo pouze to, že člověk nevěřil v jejich pojetí, jak by bůh měl vypadat, a nedodržoval jejich pravidla.

Co se mi však ukázalo v mé praxi ? Skutečným kacířstvím je odklonění od boží podstaty a řádu, tedy, to, kdy nevěříme v naše pravé Stvořitele a z nich pocházející potomky, jimiž jsou prapůvodní pohanská božstva, související s přírodou a přírodními jevy.

Prvotním stvořitelem tak musíme brát Bohyni Matku, ne mužskou verzi, která přichází až lůna Matky, jako její syn i muž. Pak následují jejich potomkové, verze božstev, prolínající se panteony, spojeni s hvězdami na obloze i s děním dole na Zemi, božstva, která najdeme v koloběhu vody, koloběhu přírody a ročních období, což jediné je skutečná pravda, na kterou si i ti nevěřící můžou sáhnout. Proti hněvu přírodních sil je člověk bezbranný, ale nemá to nic společného s mužským katolickým bohem, který sesílá utrpení proto, aby dokola zkoušel lidskou víru, skutečný bůh si totiž nemusí nic dokazovat a nikoho pokoušet či nutit k pokoře a modlitbám.

Kacířství je odklon od pravdy, od toho, že tím hlavním bohem je sama příroda a její řád jak dole tak nahoře. Proto se paradoxně v kruhu kacířů ocitají právě ti, kteří jsou příslušníci a uctívači abrahamovských model.

Nad sférou Kacířů se nachází tzv. Město Dis, jakési místo, kde se duše hříšníků ocitaly po překročení řeky Styx, kterou beru jako transformační řeku, a která je dle maleb znázorňujících Danteho pojetí v Božské komedii pod bránou do Pekel.

Pokud jsem někdy zažila, že se osoba nalézala doslova v Pekle ( dle mé diagnostiky ) bylo to buď dočasné ( tedy trest za momentální selhání, které se ale dalo okamžitou duchovní prací a modlitbami k bohům napravit ) anebo se jednalo o případy lidí, kteří přímo u měl nebyli, ale přišel za ně jejich problém řešit někdo z blízkého okolí, rodiče či partner.

Hříšníci umístění trvale v Pekle totiž nebývají schopni na sobě duchovně pracovat, jejich mysl bývá příliš pohroušena do strašných věcí, které se jim dějí a jsou zcela odpojeni od možnosti duchovně na sobě pracovat, a až na vyjímky toto nedokážou sami překonat.

Bývají to osoby stíhané krutými ránami osudu, obvykle postižení chorobami těla nebo ducha, v horším případě obojím, schizofrenici, maniaci, a jinak duševně vyšinutí jedinci, kteří si skutečně žijou odpojeni od realit a ukotveni ve svém soukromém pekle.

V lehčích formách si sice realitu uvědomují, ale nedokážou se z ní vymanit, protože od bohů jsou příliš vzdálení a nic jiného jim nepomůže.

Zde se často vidí i sami jako oběť, protože je s nimi v okolí krutě zacházeno, bývají obětí šikan všeho druhu, rodina i kolektiv ve škole je nepřijímá, zažívají série smolných událostí.

Pokud není mysl nevratně postižena trestem závažné psychické poruchy, je stále naděje, pokud se osoba zcela přestane vnímat jako oběť, a připustí, že si veškeré utrpení mohla vygenerovat událostmi, které si sice v současnosti nepamatuje, ale které se staly v minulých vtěleních.

Případně ani nemusí si být úplně vědoma svých vin, pouze připouští možnost, že není obětí systému, ale že si za to teoreticky může i sama, ač neví jak a čím si způsobila trest.

Modlitby ke Stvořitelce a Nejvyšším bohům jsou pak prvním krokem, který může vést ke zlepšení, a dále může člověka vést k tomu, co má dělat, a jak případně odčinit své viny.

V této fázi dochází k přechodu, transformaci a kyvadlem pak takovou osobu vidím pohybovat se v řece Styx. Což může být i transformace bolestivá, ale vedoucí k poznání, a většinou krátkodobá.

Pokud si sám člověk ( někdy jde dokonce i o děti ) neuvědomuje, že by měl něco dělat, a není to on, ale někdo z rodiny, či blízkých, kdo za něj intervenuje a prosí bohy, může dojít k tomu, že ti, ve své moudrosti povolí transformaci také, výsledkem ale vždy musí být poznání a pokora daného jedince.

Nad branou Pekla je, jak víme Pýcha, která tedy může předcházet pádu. Pýcha je prvním, a nejtěžším ze sedmi hříchů v té lehčí fázi, ve fázi Očistce.

Očistec sám je samozřejmě schůdnější než Peklo, je zde sedm okruhů hříchů, které jsou považovány za závažné, ovšem nenacházejí se zde ti nejhorší hříšnici, pro ty jsou obvody Pekla, a tresty v kruzích se tedy liší svou intenzitou, přesto se nejedná o nic lehkého a příjemného.

Vzestupnou tendenci mají hříchy od Pýchy, která je nad branou do Pekla, a nad ní se nacházejí :

Závist

Vztek

Lenost

Lakota a Marnotratnost

Obžerství

Smilnění

Myslím, že u hříchu závisti je asi vše jasné, tato vlastnost je odporná a ještě nikdy nikomu nic nepřinesla. Samozřejmě, všichni občas pocítíme závist k druhým pokud se jim daří lépe a jestli je to jen v určité míře, která nás inspiruje a žene k tomu se svým vlastním životem něco udělat, abycho m se měli lépe, pak nás to nevrhá do kruhu Závisti automaticky, ale možná se do něj dostaneme tak trošku, na okraj, odkud je už blízko k pořádnému sešupu.

Pokud jsme ale závistiví a pocity závisti v nás vzbudí i to, že soused má lepší výhled, nebo někdo často jezdí na dovolenou, pak máme nakročeno k ponoření se do kruhu nazvaného Závist.

Cítíte jak hnusně to slovo zní ? Jak je marné někomu závidět ? Jednak, my sami nikdy nevíme, čím si druhý prochází a zda to, co mu závidíme není draze vykoupeno, prací, nedostatkem času, nebo něčím, co bychom s ním nikdy neměnili.

Je v moci každého z nás, mát se materiálně dobře, je to jen o snaze a práci na sobě, a pokud ji nejsme schopni, pak nám nepomůže, že budeme závidět, že druhý se má dobře, a to ani když víme, že mu třeba bohatství spadlo do klína. Opět – nevíme, čím si v životě prochází, či už prošel, nevíme co má jeho duše za sebou, ani co ho čeká.

Emoce závisti nám nepřinese lepší život a ani to, co nám chybí.

Už úplně irelevantní je závidět někomu vztah s někým – nevíme opět co je v pozadí, nežijeme životy těch druhých a nemůžeme je posuzovat.

Protikvalitou kruhu Pýchy je, jak by se dalo čekat, Skromnost, a pýcha je něco, co se závistí má i dost společného.

Protikvalitou kruhu Závisti je Milosrdnost.

Lekcemi, kterými si naše duše má projít, aby přestala být pyšná je tedy naučit se být skromný a v kruhu Závisti se duše motá dokud nedojde k milosrdenství.

Tím můžou být třeba dary na charitu, pokud jsou míněny upřímně, milosrdnost k druhým, která je skutečná a pramenící ze srdce, kdy si jasně uvědomíme, že na světě je možná mnoho těch, kdo se mají relativně lépe než my, stejně tak je mnoho a a mnoho těch, kterým se nedaří vůbec, a kteří se třeba modlí za to, co my vnímáme jako samozřejmost.

Dalším kruhem je Vztek. Zde bývají duše těch, kdo se neumí ovládat a jejichž vztek překračuje míru. Je to kruh Očistce, tedy mírnější nežli u násilníků, kde se velmi často nacházejí duše těch, kdo válčili v minulých dobách, a jejich duše válečníků podlehly tehdy pachu krve a zabíjeli nejen pro svou obranu, ale pro potěšení.

Duše uvězněné ve vzteku na tom nejsou až tak zle, ale tyto kruhy k sobě mají energeticky blízko a od vzteku je možné dostat se až k násilí.

Ovládat se, poznat kdy jsme ve vzteku přes čáru je samozřejmě velmi důležité, a stejně tak, pro prchlivější a nervoznější povahy těžké.

Sami jistě víme, že pokud se vztekáme, je nám jen a jen hůř. Nemluvím o potlačování emocí, pokud člověk má ke vzteku důvod, ale takový ten vztek na prázdno, kvůli kde čemu, třeba blbostem.

Naučme se ho rozpoznat a ovládnout v počátku, aby neovládl nás.

Protikvalitou kruhu Vzteku je Mírumilovnost. Naučme se jí, protože od záchvatů vzteku je blízko k pádu do pekel a to jistě nechceme.

Kruh Lenosti je asi jasný, lenost je vlastnost, která brzdí náš tvůrčí potenciál, a věci se pak nemohou dařit jak by měly. Logicky to pak celé může gradovat a kruh Lenosti se nám hezky může rozrůst i do spodních pater, ke vzteku, a závisti, protože druzí, kteří třeba tak líní nejsou se mají dobře.

U Lenosti je protikvalitou Solidarita. Naučme se spolupráci s druhými, což nás může posouvat, abychom lenost porazili. Spolupráce s druhými, pokud jsou pro nás inspirací je důležitá, posouvá nás k tomu nenechávat věci ladem a neprokrastinovat. Zjistíme tak, že jsou kolem nás lidi, které nechceme zklamat a že je vše propojené, na našich výkonech záleží i osudy druhých lidí.

Kruh Lakoty a Marnotratnosti je propojený tím, že obojí znamená špatné zacházení s penězi.

Lakota je špatná tím, že duše je uvízlá v tom peníze hromadit, aniž by z nich proudila radost.

Peníze jsou silnou energií tohoto světa, určují hodnoty času, práce, kvalit lidí, jejich vzdělání, praxe, talentu, v některých případech i vzhledu a přitažlivosti.

Je důležité s nimi vždy nakládat dobře, platit včas své účty, ale také je nechávat proudit pro svou radost a potěšení sebe i blízkých.

Není přirozené je jen hromadit a neužívat si je, ale ani není v pořádku e utrácet bezhlavě za hlouposti.

Za dost silný příklad považuju osud jednoho svého starého známého, který pracuje doslova jako galejník ( tahá a opracovává kameny ) a to v létě i v zimě, v dešti či jakémkoli počasí venku, aby pak peníze vydal úplně špatným způsobem, za chlast, cigarety, a životní potřeby nejen sebe, ale i své družky, která je alkoholička i přesto, že se léčí s vážnou poruchou trávení.

Tady skvěle vidíme souvztažnost, on se dře, protože je trestán za to, že jí platí alkohol, aby ona mohla jen zhoršovat svou nemoc a zdravotní problémy.

Ani jeden v tom vztahu není šťastný, ale doplňují se, a tak je vlastně nemožné, aby z tohoto vztahu jeden nebo druhý odešel.

Možná takové vztahy ve svém okolí znáte, kdy se dvě osoby doplňují ve své vzájemné toxicitě. Dost často se to projevuje právě tímto kruhem, kruhem který se týká primárně zacházení s penězi, protože s těmi v dnešním světě musíme umět zacházet všichni.

Je bráno jako hřích peníze hromadit a nenechat je volně dýchat a proudit, poskytovat jimi radost sobě i druhým, ale je hříchem i to, vydávat je za věci typu alkohol, drogy, gamblerství a hromadění věcí, co nepotřebujeme, anebo penězi co vyděláme dokonce vydržovat jiné osoby, které mohou pracovat samy, či jim platit výše zmíněné záležitosti. Tím jim totiž jen způsobujeme další neštěstí, a tak náš trest nemá konce, koncem se zdánlivě zdá být smrt ale jak víme, jedná se o tresty pro duši a ta je nesmrtelná. Hrozí tak vždy přenos do dalšího života.

Protikvalitou je Štědrost. Lekce toho, jak zacházet s penězi správně, s lehkostí, umět správně obdarovat sebe i druhé, tak aby peníze nosily radost, potěšení, dobrý pocit ze zaplacených účtů.

Nad kruhem Lakoty a Marnotratnosti se nachází kruh Obžerství. Zde zdaleka nenajdeme jen ty, co se přežírají, ale i alkoholiky, uživatele lehkých drog ( uživatelé tvrdých drog jsou v Pekle ) a ty, co hromadí krámy, bez rozmyslu…

Jsou lidé, kteří milují hromadění věcí, které jim vlastně ani k ničemu nejsou. Dekorace, doplňky, na které padá prach. K čemu je komu spousta kabelek, xxx párů bot, hadrů co ani nenosíme ? K tomu, aby na ně sedal prach a negativní energie, ulpívající na špíně a nepotřebných věcech.

Takže i tohle je špatně, o alkoholismu ani nemluvě. Svým způsobem se zde nacházejí i ti, co vyhledávají bez rozmyslu požitky, aniž by je dokázali skutečně prožít a užít si jich naplno, spíše je vyhledávají pro pocit nasycenosti, který ale stejně uspokojit nedokážou.

Tak jako osoby, co se přežírají a opíjí, v tomto kruhu Obžerství nedokáže uspokojit žádné jídlo a pití, žádná pochoutka jim dostatečně nechutná, žádný alkohol a droga je dost neuspokojí, a tak, pokud svůj hlad a nenasytnost neuspokojí, může to opět vést až do Pekel.

Zjistila jsem, že i přílišná touha po vědění, po tom poznat vše a rychle, nacpat do sebe spoustu informací může vést do tohoto kruhu.

Vše, co je přehnané, nestřídmé, nevyrovnané, to sem může dovést Jistě není náhodou, že kruh Obžerství navazuje a sousedí s kruhem Marnotratných, protože špatné zacházení s penězi je velmi související s tím, že peníze vydáváme nestřídmě za nezdravé jídlo, alkohol, lehké drogy ( marihuana atp. ) či za nepotřebné věci na sebe, do domu, nepotřebné až konzumní zážitky, či chaotickou touhu po vědění a informací ( spousta nepotřebných kurzů, knih co nakonec ani nečteme a sbírky věcí na které jen sedá prach )

Protikvalitou je Střídmost. Naučit se kupovat a konzumovat kvalitní jídlo a pití, pít hodně vody, alkohol brát jen jako sváteční věc, kdy připíjíme na zdraví sobě, druhým i našim bohům.

O drogách se asi rozumný člověk nepotřebuje ani bavit, samozřejmě vyjimkou jsou léčebné účely, ale to je na jinou debatu.

Nehromadit věci, neobklopovat se tím, co nepotřebujeme, věci které nám neslouží poslat dál v podobě swapu za něco, co potřebujeme, či obdarovat ty, kterým věci ještě můžou posloužit.

Nikdy nepodléhat mamonu, a naučit se propojit štědrost se střídmostí, tedy zvažovat co a proč kupujeme, a jaký smysl to celé pak dává v našem životě, co děláme skutečně pro vlastní radost a co jen pro to, abychom uspokojili své ego, či něčí vydírání, nebo tlak okolí na to, co máme mít, jak vypadat, atd.

Podívejme se třeba na bohaté lidi, znetvořené plastikami, které si mohli dovolit. Záviděl by jim soudný člověk jejich peníze, když vidíme, jak se s jejich pomoci ( peníze jsou tu jako nástroj našich nápadů ) dokázali zohyzdit ?

Když vidím některé kdysi krásné herečky a i herce, jak vypadají po tuctech plastik, přijde mi, že žijí spíše v Pekle nežli by si život a vydělané peníze užívali ,a že snad stovky démonů je museli dotlačit do toho, takto se zohyzdit.

Opět je jakýsi trest za nestřídmost, nesoudnost, podlehnutí tlaku a diktátu toho, jak by měli vypadat, nedostatek sebereflexe a respektu k svému tělu a zákonům přírody, která ovlivňuje pochody v našich tělech.

Nahoře v kruzích Očistce vidíme Smilníky. Tady bych nebrala v potaz katolické pojetí toho, co je být smilníkem, kde tedy byla definice jasná, sexualita smí být až po svatbě.

Zkušenosti mi ukazují, že v tomto kruhu se nacházejí ti, kdo sexualitu berou na lehkou váhu, a kdo spí s kdekým, bez rozmyslu, aniž by opět zvažovali, jak silnou energii má sexuální propojení a co vše do sebe můžeme „natahat“ tím že s někým „jen vyspíme“.

Výměna energie by měla být vždy čistá, nejlépe spojená s pocitem lásky, nebo alespoň zalíbení, lehkosti, sex by neměl být platidlem, nástrojem vydírání atd. I to vše se ale samozřejmě v tomto bolestivém světě děje, a možná si každý z nás uvědomí, kde právě v tomto udělal chybu a jakým způsobem se mu to skrze kruh Očistce Smilníků vrátilo, kdy litoval svých neuvážených vztahů či úletů, a kdy o to víc postrádal láskyplné spojení a naplnění.

Protikvalitou je Odříkání a opravdu jiný způsob, jak pochopit, co je pro nás dobré a co ne není, nežli naučit se odříkat si sexualitu v podobě jen povrchních prožitků, jinak se v tomto kruhu duše motá dál a dál a nic ji není schopno uspokojit, protože ke svému skutečnému protějšku nedojde.

Nad tím vším vidíme další řeku, Acheron. Opět transformace, přechod vodou, čistota, ke které se máme dostat..

Nejlépe k branám pomyslného Ráje, který může každý z nás brát jinak, má to být totiž náš osobní pocit naplnění.

Je zde ještě Limbo a v něm osoby jakoby spí ve své strnulosti, protože nenapáchaly vyloženě hříchy, či jsou z nich i venku, ale Ráj tu ještě není.

Může to být i tím, že nejsou dostatečně propojeni s bohy, a tak je potřeba tohoto duchovního propojení dosáhnout a získat tak i vstup do těch nejšťastnějších míst pro svou duši..

Co nám může pomoci dostat se z pater Očistce či dokonce Pekla ?

Především uvědomění. Analýza vlastních činů a připustit si možnost, že naše duše může mít za sebou daleko více než nyní tušíme, a že jsme mohli být i pachateli daleko horších činů, než tušíme.

Uvědomit si tyto kosmické zákony, to, že nemusíme vše znát, ale i přesto to funguje. Nemá smysl stavět se do role oběti, ale spíše přijmout, že jsme si něco mohli i zasloužit, ať už nyní, nebo z jiných vtělení.

Požádat Stvořitelku a další božstva o pomoc a vedení, spojit se s nimi a nechat se vést, vyvažovat hříchy protikvalitou, tedy – modlit se k božstvům, především k Matce a přijímat ji.

Pročistit sebe i své okolí, nehromadit věci, nebrat drogy v žádné formě, omezit alkohol jen na sváteční příležitosti, nemít u sebe negativní předměty, správně zacházet s penězi, svými emocemi i svým tělem, vážit si těla jakožto chrámu pro duši a tak se k němu chovat.

Víra je to, co vždy pomůže, v každé situaci.