Sirius z naší perspektivy působí jako nejjasnější hvězda na obloze. Ve skutečnosti je dvojhvězdou, rozeznáváme Sirius A a Sirius B. Oba jsou součástí souhvězdí Velkého psa, proto je Sirius též nazýván Psí hvězda. Tento pes se též dal považovat za psa, soužícího lovci Orionovi. Tím by se dala vysvětlit poddanost, kterou se vyznačují nositelé sirianské energie vůči rase Orioňanů.

V mnoha případech je však vnímáme i v podřazené roli k nositelům energie Anunnaki. A opět jsme u toho, že tato rasa, zřejmě právě proto, že je součástí souhvězdí Velkého psa, vyjadřuje spíše znaky podrobenosti k něčemu, někomu, co je převyšuje. Kletbou Siria tak může klidně být právě tento fakt, že jejich podstata byla mnohokrát zneužita, aby někomu sloužila a to i v záměrech zla a manipulace.

Zda Královny Siria byly zlé a manipulativní ze své podstaty či pouze nadvládou Orionu zůstává otázkou. Kde končí hranice mezi tím, co jim bylo nařízeno rasou Orionu a jejich vlastním vědomím? Těžko na to najít přesnou odpověď.

Co je důležité, celé souhvězdí Velkého psa by mělo být ve správné ruce, stejně jako pes se chová dle svého pána, ačkoli má i svou vlastní inteligenci a vědomí, je utvářen svým pánem, tím kdo ho vede do velké míry, a jeho vlastní vědomí je tak poněkud upozadněno. Hodně záleží na směru, jakým se ubírá psův pán ve výchově, což u větších plemen platí dvojnásob.

Sirianům, i přes jejich epickou minulost bohů Egypta, je vlastní podvolenost vůči rasám, které jsou silnější, myšleno tím především v parapsychologickém smyslu, tedy ve smyslu skrze ovlivnění mysli dávat pokyny. Je opravdu zásadní, aby Orion neměl vliv na Siriany, protože právě to vedlo k mnoha hrůzám, kdy rasa Siria byla zneužita k tvorbě reptilianů, tzv. siriopreptilů a různým dalším mutacím a klonům nežádoucích bytostí.