Bohové Anunnaki, stejně jako božstva Siria a Nordiku, vnímám až jako novější bytosti, z hlediska celkového pojetí vesmíru. Jsou to božstva starověku, pokud se držíme lidského chápání času. Ale pokud připustíme, že počátek naší známé reality nemusí být vůbec prvopočátkem všeho, pak jsou tito bohové na Zemi relativně nedávno.

Stvoření Anunnaků vychází z dědičného kódu Aldebaranu, Vegy a Drakonianu z Kappy Draconis. U osob nesoucích tento kód je charakteristická inklinace k duchovnu, silné magické schopnosti a nepřizpůsobivost vůči systému a autoritám. Jsou to ti, kteří jsou Osvíceni, ale tyto schopnosti je třeba rozvíjet.

Ale kdo jsou Anu a Antum, tedy otec a matka Anunnaku? Předchází jim rodokmen, ve kterém vidíme i Tiamat a Apsua. Tito prarodiče se obrátí proti svým dětem a musejí být poraženi Mardukem, synem Enkiho, za pomoci dalších bohů.

Aby Marduk mohl zvítězit, musí mít na své straně Fortunu a Viktorii. U obou těchto bohyní jsou rozpory v legendách o jejich vzniku. V řecko-řimských mýtech jsou považovány za potomky Dia (Zeus), který je ekvivalentem Marduka. Zeus bojuje s Titany, Marduk s Tiamat. Jde o boj s tím, z čeho pochází nejsilnější z bohů, se svými prapředky, kteří však nenávistně požírají vlastní potomky. Ten, kdo může zvítězit, musí mít na své straně štěstí a vítězství.

Je tedy pochopitelné, že by si Zeus vytvořil Athénu, která je bohyní moudré vedené války a je někdy zaměňována s Victorií (Nike), která je symbolem a ztělesněním vítězství. Nebo je tu legenda, která Athénu považuje za dceru mořského boha Poseidona (Neptuna), který je ekvivalentem sumerského Enlila. Podle této verze Athéna přijala Dia (Zeus) jako svého “adoptivního” otce, protože se chtěla realizovat na souši a ne v moři.

Athénu považujeme za mladší verzi Inanny (Ištar), která však v mýtu s Mardukem (jejím bratrancem) naopak válčí o nadvládu nad Zemí a dokonce ho podle jedné legendy zmrazí a uvězní na dlouhou dobu.

Pak je tu také verze, že Victoria je dcerou řeky Styx (řeka vedoucí do podsvětí) a ztělesnění Nenávisti zvané Pallas, což je také jedna z podob Athény.

Mýty jsou těžko zařaditelné v čase podle našeho chápání a pojetí, takže je lepší oprostit se od časové návaznosti a brát to jako celek.

Pokud se na věc podíváme z hlediska toho, že bohové jsou vlastně bytosti mimozemského původu, pak vše dává tento smysl: Mimozemšťané (stvořitelé) vytvořili různé prototypy bytostí (bohů a polobohů), kteří jsou navzájem klonováni a křížení ve snaze dosáhnout dokonalosti.

Dá se tedy uvažovat, že Marduk byl určitým prototypem nejsilnějšího mužského boha, dokonalejším než jeho otec Enki. V Mardukovi je více vidět podstata jeho praotce Anua, ale je více ukotven v pozemské realitě, neboť jeho otec Enki je ztělesněním živlu země a pana planety ve smyslu souše. Enlil je panem vodstva, kterých je na planetě Zemi podstatně více. Mezi nimi tak údajně docházelo k rozporům, které na sebe přebírá Marduk jako syn Enkiho, a Inanna, jako potomek Enlila.

Skutečnost je taková, že spory mezi nimi jsou uměle vyvolané podlou reptiliánskou rasou, v pozadí však mohou být zájmy i dalších negativních ras. Je zde i varianta, že sváry byly do naší reality zasazeny ještě předtím, než náš vesmír tak, jak ho známe, vůbec vznikl. Tato varianta by tedy znamenala, že už na počátku bylo jasné, že se zde bude válčit a že nemá jít o harmonický typ vesmíru.

Na počátku je Prázdnota, z níž se rodí Stín, z něj Temnota a až poté Světlo. Co je ale ještě za tím? V samém Prvopočátku mohou existovat úplně jiné a nám zatím zcela nepochopitelné principy. Stvoření našeho vesmíru tak mohlo proběhnout dle plánů, které jsou nám naším chápáním neuchopitelné. Pokud se dostaneme až za Prázdnotu, můžeme nalézt věci, které nám zatím nemají jak dát smysl. Neradím to zatím pokoušet.

Vrátíme-li se k nám známým faktům, vyplyne nám, že hlavní bůh vždy bojuje s něčím, co je staré, silné a požírající své potomky. Tedy Marduk/Zeus bojuje se svými předky ( Tiamat a Apsu, Titani ). Marduk je novou, vylepšenou a pro tento boj upravenou verzí svých mužských předků. Inanna je tak prototypem univerzální ženské síly a může být předobrazem všech ženských bohyň. Athena je jejím klonem/verzí, která je daná do nastavení bez emocí, chladnější, racionální podoba, zaměřena na taktický boj, podpořený vzděláním a nadhledem, bez rozptylování se intimními vztahy.

Může nést jak dědičný kód Enlila, tak Marduka, v jejich novějších podobách, proto rozpory v mýtech, kdo je otcem. Inanna je dcerou Enlila. Athena je její klon, tedy je také Enlilovou ( Poseidonovou ) dcerou, ale byl jí dodán i nějaký aspekt/kód Marduka ( Zeus ), je tedy i jeho dcerou. Victoria může tak být jejím dalším, ještě vylepšeným klonem, který je již doveden k dokonalosti, tak aby ty, na jejíž straně stojí, vedla k jisté výhře. Mohla tu ale existovat už dávno dříve a tento klon ( vzniklý jako modernější verze Athény ) je tak zřejmě nějakou vylepšenou kopií určité prastaré síly, která je na počátku, a proto je uváděna jako dcera řeky Styx ( řeka symbolizující přechod mezi dimenzemi ) a Nenávisti. Sourozenci této prastaré Victorie mají být Moc, Síla a Boj. Zdá se, že toto jsou bytosti z Prvopočátku, které se sem ve své původní podstatě nemohou dostat a byly zde vytvořeny jejich klony. Stejné je to zřejmě i s Fortunou.

U Victorie a Fortuny je použitý Plejádský kód. To mění jejich podstatu a tvoří jejich mladé a krásné verze. Na rozdíl od těch původních nepůsobí děsivým dojmem.