Ištar, známá také jako Inanna, byla bohyní lásky, vášně a plodnosti v sumerské a babylónské mytologii. Její kult měl významné místo v mezopotámské kultuře a její příběhy se staly inspirací pro mnoho dalších kultur po celém světě. Ištar byla považována za nejmocnější bohyni v babylónské hierarchii bohů a byla uctívána jako královna nebes a země. Její jméno v sumerštině znamená “Všechny bohyně”, což odráží její univerzální charakter.

Podle mýtu o jejím sestupu do podsvětí se Ištar rozhodla navštívit svou sestru Ereškigal, bohyni podsvětí. Při své cestě musela projít sedmi branami, přičemž na každé z nich musela odevzdat jednu ze svých božských zbraní a šperků. Když dorazila do podsvětí, padla do pasti a musela v podsvětí zůstat. Chránilo ji jen její božské číslo, kterým je 15 (v Tarotu Ďábel).

Její nejbližší přítelkyně a příbuzná, bohyně Ninsuburg, se ji vydala hledat a nakonec s pomocí boha Enkiho uspěla, avšak podle některých verzí mýtu musela najít náhradu za Ištar a proto se stal obětním beránkem její muž Dumuzzi, který byl obětován, protože ji během jejího uvěznění podváděl a málo truchlil. Za něj se údajně obětovala jeho sestra, a tak mohl vždy na půl roku ven.

Dle našich bádání vycházejí Ištar a Ereškigal dobře, a past nebyla od sestry, ale od nepřátel rodu Annunaki.

Dcerou Ereškigal je Lilith a ta je vždy pomocnou rukou Inanny a jejich spojkou, protože Ereškigal nesmí na povrch Země a musí strážit podzemí. Též s Dumuzzim se vše jeví tak, že jeho původní božské já zabil Inannin bratranec Marduk, důvodem byl spor o moc mezi bratry Enlilem (otec Inanny, pán moře) a Enkim (otec Marduka, pán země) o nadvládu nad Zemí. Tento spor měl být vyřešen sňatkem Inanny a Dumuzziho (též z rodu Enkiho) po kterém by vláda nad Zemí připadla Inanně.

Marduk však chtěl vládnout sám.

Po vraždě snoubence se Inanna pomstí uvězněním Marduka do ledu.

Ištar byla také nazývána bohyní války a jako bojovnice byla obvykle zobrazována s lukem a šípy. V mnoha mýtech bojovala proti nepřátelům bohů a chránila své následovníky.

Její kult byl velmi populární v celé Mezopotámii a měl mnoho různých podob. Uctívala se prostřednictvím různých rituálů, obětí a slavností. Například v babylónském Novém roce byla slavena jako bohyně plodnosti a úrody a mnoho lidí věřilo, že její obřady byly klíčové pro dobré zemědělství.

Ištar byla rovněž spojována s hvězdami a jako bohyně nebe byla spojována s planetou Venuší. Její kult se rozšířil do řecké a římské kultury, kde se stala známá jako Afrodita nebo Venuše, bohyně lásky, nebo jako Athéna, bohyně války, z jejíž hlavy se zrodí Victoria, bohyně vítězství.

Tady uz nastává i usmíření Marduka (Zeus) a společný boj proti horšímu zlu (Tiamat/Titani).

V současnosti se Ištar stala inspirací pro mnoho uměleckých děl a literatury a u nás ve studiu je hlavním božstvem. S její silou odklínam, léčím i přivolávám děti.

Je bohyní lásky, plodnosti, spravedlnosti i války.

Je plna rozporů, ale silná a čistá.

V egyptské kultuře je spojena s bohyní Isis.

V některých kultech je též nazývána Astarte.