Slunce je naší nejjasnější hvězdou, dárcem života pro naši soustavu, kterou nazýváme sluneční. Jeho síla nás denně chrání před útoky ze vzdálených vesmíru a hvězd. Pomáhá mu s tím hlavně Jupiter, naše nejsilnější planeta.

Dá se říct, že denně odrážejí svou gravitací mnohá nebezpečí, která by jinak přímo ohrozila jakýkoli život na Zemi. Slunce je jednou z podob Anua, nejvyššího boha Anunnaki, ktterý má především ztělesňovat samotnou oblohu, a její světlo, zatímco matka Antum, jeho žena, ztělesňuje temnotu oblohy.

Slunce se tak projevuje skrze paprsky hvězd, v našem Slunci to je mladší verze Anua, jeho potomek Shamash neboli Utu, bratr Ištar. V Jupiteru je to jiná mladší verze Anua, jeho vnuk Marduk, syn Enkiho a Dumkiny.

Slunce ztělesňuje podstatu naší soustavy, její konstantu a střed, je však pod tlakem mnoha hvězd z okolí, které září jasně, a někdy Slunce i obrazně řečeno přesílí.

Nejjasnějším objektem v okolí je Sirius, který někdy bývá nazýván duchovním sluncem a dokonce mu bývá občas dáván některými esoteriky větší význam než samotnému našemu Slunci, což je samozřejmě špatně.

Už jen ta snaha dávat cizí hvězdě větší důraz než naší primární hvězdě je špatná.

Dalšími hvězdami, které jsou v přímém postavení vůči Slunci a mají na ně a též na nás negativní vliv jsou hvězdy ze souhvězdí Retticulum, především Zeta Reticulli, odkud pocházejí tzv. Šedí.

Negativními je též Arcturus ze souhvězdí Pastevce, který je též velmi silnou a jasně zářící hvězdou a další, více o tomto tématu v placené verzi.