Marduk je bohem, který je mladší verzí svého praotce Anua, Otce bohů, a je více podobný jemu, nežli svému otci Enkimu ( pán Země ) Marduk je ztělesněním mužské síly a moci.

Anu je nám příliš vzdálený, a je pro něj těžké se na Zemi projevovat ve své velikosti, jeho síla by nebyla v lidské schránce udržitelná dlouho. Podobné je to i s Mardukem, jeho vtělení přes lidskou schránku, tedy to, že by někdo byl ve vibraci Marduka je velmi vzácné. Marduk je ztělesněním mužské síly, moci, velikosti, stejně jako jeho praotec Anu, ale ve formě, která je přece jen lépe uchopitelná na Zemi.

Zatímco Anu představuje oblohu, může se projevovat přes Slunce a některé hvězdy, Enki skrze živel Země, a ohně a Enlil přes živel vody, Marduk je silou, která se objevuje v roli bojovníka. 

Neměli bychom jeho sílu nikdy povolávat nadarmo, ale jen tehdy, kdy skutečně jde o vše. Primárně by to mělo být ve věcech ochrany, a vyššího zájmu, pro ochranu před reptiliany a dalšími negativními rasami a jejich představiteli. Jeho otec Enki je pánem magie a má vládnout Zemi, Enlil, bratr Enkiho je pánem vodstva.

Dávný nesoulad mezi těmito dvěma bratry se přemístil i mezi jejich potomky, Marduka a Enlilovu dceru Inannu ( Ištar ) Jednalo se o nadvládu nad Zemí, spor byl ovšem vyvolán uměle, zákeřnou reptilianskou rasou.

Marduk je porazitelem Tiamat, své předkyně, která začala požírat vlastní potomky, což bylo právě proto, že z její původně drakonianské podstaty se při spojení s Apsuem ( tehdejší bůh sladkých vod ) stal částečně reptilian, a začal reptiliany vytvářet. V boji proti zlu, a nebezpečí, které Tiamat představovala, se všichni bohové museli spojit. Více o tom v samostatném článku.

Vzhledem k tomu, že ke vzniku reptilianů výrazně přispěl Orion, měl by Marduk být též tím, kdo porazí Oriona a to i ve smyslu “jak nahoře, tak dole” Marduk představuje souhvězdí Draka, je jeho duchem a jeho podstata je tedy Anunnaki/dDrakonian, vzniklý za pomoci Aldebaranu.

Souhvězdí Draka a Orionu jsou na obloze proti sobě. Orion míří na Draka svým lukem, on ho však může spálit  dračím ohněm. Deneb a Aldebaran hlídají rovnováhu. Stejně tak ji měl hlídat i Sirius, který leží za Orionem, tady však došlo k určitým pochybením, které bylo nutné napravit.

Marduka vnímáme i jako boha Siria Ra, což může být jeho paralerní verze, stvořena Siriany, stejně jako u Ištar je takovou verzí Isis. Sirianské verze však nebyly dostatečné pro boj se zlem. Marduk ve své prapůvodní podstatě, kterou je Anunnaki/Drakonian je nejsilnějším bohem, a jedině takto dokáže porazit zlem tvořené reptiliany a další negativní rasy. Pro tento boj však nemůže zůstat sám, po boku by mu měli stát i ostatní Anunnaki a především bohyně Ištar Inanna.

Skrze jejich svazek se může na Zemi uzavřít mír i pro jejich otce, Enkiho a Enlila. Marduk a Inanna jsou mladšími verzemi Anua a Antum, a jejich svazek je posvěcením jednoty mezi bohy. Inanna však má dlé mýtů jako muže Dumuzziho.

Mýty se v mnoha směrech různí, protože někde je uváděna jako Mardukova sestra, někde jako sestřenice, jelikož verze o tom, kdo jsou rodiče Inannny se rozcházejí ( bývá uváděn Anu a Antum, jindy jsou uvedeni jako prarodiče, dále Enli a Ninlill, někdy je ovšem Enlil uveden jako děd a rodiči Inanny mají být Nanna a Ningal, bohové Luny a někdy je dokonce Inanniným otcem uveden Enki )

To pak činí i rozpory v příbuzeneckém vztahu mezi Inannou a Mardukem, a podle některých verzí jsou manželé, jindy sourozenci či sestřenice/bratranec, kteří měli spory, až do nutnosti jít společně válčit proti zlu.

Jako Mardukova žena se uvádí Sarpenit, což je ovšem jinde uvedeno jakožto jedno z jmen Inanny ( což ovšem dává smysl, když uvážíme, že Inanna znamená “všechny bohyně” a tak může být ona jakoukoli bohyní )

Vrátíme li se k myšlence, že bohové jsou vysoce vyspělé mimozemské bytosti, pak je klidně přípustná jakákoli možnost, protože jejich “rozmnožování” nemusí probíhat námi známým způsobem, ale spíše na bázi genetického inženýrství a toho, že se pracuje s dědičným kódem předků a ten se pak různě modifikuje.

Takto je pak klidně možné, aby vznikaly podobné příbuzenecké propletence. Ištar má v některých z verzí za manžela pojmout Enkiho vnuka Dumuzziho, jež je nižším bohem. Byl by tedy Inanně podřazený. Dle mých poznatků záleží na tom o jak silnou verzi Inanny půjde. Její slabší verze může pojmout za chotě Dumuzziho, její silnější verze Marduka. Skrze svazek s Mardukem se tak může stát Sarpenit, i zůstat sama sebou.

Marduk v řecké verzi tak trochu splývá s bohem Diem ( Zeus ) dle systému opakování se tu opět děje boj s původním zlem ( Tiamat, v řecké verzi jsou to Titáni ) v mnoha ostatních aspektech se však tito bohové už navzájem tolik nepodobají. Podrobnější rozbor doplním v placené verzi.

Za zmínku stojí, že bůh Zeus, alias v římském panteonu Jupiter, je představován nejsilnější planetou naší sluneční soustavy, Jupiterem. U Jupiteru se nacházejí planetky, tzv. Jupiterův pás, ve kterém najdeme například Minervu ( římský název pro Athénu, jež je mladší verzí Ištar Inanny ), Fortunu ( bohyně štěstí ) , Victoriu ( bohyně vítězství ) a Ananké, jež je bohyní osudu, tou které Zeus svěří vládu nad osudy lidí, protože sám vše nestíhá. Ananké se ovšem dle některých verzí opět prolíná s Inannou ( opět sedí, že Inanna znamená “všechny bohyně” ) Ač podobnosti mezi Diem a Mardukem jsou velké, původní veze, Marduk, přemožitel starobylých ( tedy Tiamat a Apua včetně jejich monster ) je dle mě nejsilnější. On spojuje sílu Anua a magii Enkiho, který je pánem Země, a vtěluje se sice častěji, ale je to Marduk, kdo vznikl aby porazil ty starobylé a to i dokázal.

Stále je on nadějí na lepší verzi tohoto světa.